Domácí telefon
se starými přístroji
Muselo to být v Březnu 2015, protože jsem právě listoval čerstvou Praktickou Elektronikou 3/2015 a zaujal mě návod na sestavení domácího telefonu ze dvou starých klasických přístrojů. Ne, že bych něco takového viděl prvně, ale tentokrát byla prostě příhodná doba a já si řekl, že bych něco takového mohl postavit pro dceru. Navíc by to s těma "vopravdickýma" telefonama mohlo fungovat lépe, než fungovaly takové ty dětské telefonky z dob mého dětství.
Domácí telefon |
Domácí telefon |
Co se mi na tom konkrétním zapojení v PE 3/2015 (převzatého z Radiotechniky 11/2014) nelíbilo, bylo třívodičové propojení obou telefonů. Dvoulinka by byla lepší. A tak jsem se pídil jinde. Vzpomněl jsem si na jednu obálku modrého Amára, kde také něco takového bylo. A našel jsem to v ARB 4/1991. Jenže to zapojení je tam dost složité a vyžaduje 3 relé, každé s trojicí kontaktů! Existuje i zjednodušené zapojení, publikované třeba na Elektrobastlírně, které vystačí se dvěma relé s jedním přepínacím kontaktem. Nevýhodou těchto zapojení je nutnost je "odladit" na konkrétní přístroje. Musí se stanovit správný předřadný odpor relátek, dle odběru konkrétního telefonu. Další nevýhodou je nedostatečná filtrace napájení díky jednocestnému usměrňovači a někteří stavitelé si tudíž stěžují na brum ve sluchátkách. Za nevýhodu bych nakonec označil i to, co je původně vydáváno za výhodu a sice automatické vyzvánění. Jakmile jeden telefon zvednete, druhý začne zvonit. A teď si představte, že si chcete dát šlofíka a někdo na druhém konci špatně zavěsí:-) Takže mi nakonec ta nutnost třívodičového propojení se separátními vyzváněcími tlačítky nepřišla až tak špatná.
Domácí telefon |
Domácí telefon |
Zapojení z PE 3/2015 (schéma níže vlevo) počítá s postavením dvou ovládacích skříněk OS1 a OS2, které jsou propojeny trojlinkou, a ke kterým je připojen vždy klasický neupravený telefon. Jenže skříňka OS2 by obsahovala pouze přepínač pro vyzvánění, a tak jsem jej vestavěl přímo telefonu a přidal jsem zásuvku DIN3. Tím jedna skříňka odpadla. Druhou skříňku OS1 jsem již postavil. Kromě vyzváněcího tlačítka totiž obsahuje zdroje napájecího a vyzváněcího napětí. V zásobách jsem nalezl starou telefonní kombinovanou zásuvku se starým i novým (RJ11) konektorem pro připojení telefonu. S radostí jsem ji použil. K propojení s druhým telefonem opět slouží tříkolík DIN3
Schéma zapojení |
Upravené zapojení zdrojů |
Zapojení zdroje je na první pohled trochu divoké. Stejně tak parametry trafa. V popisu je dokonce uveden předpis pro jeho navinutí. Patřím k těm bastlířům, pro které je jakékoliv navíjení cívek naprosto nepředstavitelné, čili jsem to musel udělat jinak. V zásobách jsem našel dvě identická bazarová trafíčka 220V/2x15V a zapojil je dle schématu vpravo. Výkon trafíček je neznámý, ale rozhodně je malý. Díky tomu jsou trafa měkká jako prdel a při zvednutí klasického rotačáku pohasíná i ta indikační LED (světýlka já rád:-)). Také vyzváněcí napětí není úplně v ažůru, ale mám ověřeno ze stavby Smartphone Killeru, že i klasický zvonek rotačáku se spolehlivě rozezní při podstatně nižším napětí, než doporučených 36V AC.
Provedení skříňky zdroje |
Provedení skříňky zdroje |
Funguje to parádně, jak s klasickými telefony s rotační číselnicí (rotačáky), tak s novějšími telefony s tlačítky. Přenos hlasu je čistý a bez brumu. Vyzváněcí černá tlačítka na fotkách sice vypadají jako kolébkové přepínače, ale jsou nearetovaná, tudíž se chovají opravdu jako tlačítka. Do béžového tlačítkáče jsem namontoval klasický mikrospínač s páčkou.
Použití tlačítkových telefonů |
Použití tlačítkových telefonů |
Když zájem o telefonování ze strany ratolesti opadl (a bohužel nastoupil mobil), používal jsem telefony i v práci. Za tímto účelem jsem vyrobil dva UTP kabely opatřené DIN3 vidlicemi na jedné a RJ45 konektory na druhé straně a jako přenosovou linku jsem používal zabudované UTP vedení pro LAN.
Skříňka zdroje |
Přechodky pro LAN vedení |
Později jsem našel ještě jedno zapojení domácího telefonu (PE 12/2005). Jenže to vyžadovalo složitější zásah do telefonu a hlavně musel mít každý přístroj své napájení. Pro ty mladší: takové uspořádání se nazývalo MB - místní baterie, kdežto výše popisované domácí telefony jsou systému UB - ústřední baterie. Tohle a spousta dalších věcí z telefonní techniky (včetně různých návodů) bylo popsáno např. v 80. letech minulého století v seriálu článků Škola sdělovací techniky v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců 82/83 (neplést se současným sračkoidním ABC). A ještě jedna zajímavost pro ty mladší: to, co se drželo v ruce a běžně se tomu říkalo sluchátko, se odborně nenazývá sluchátko, ale mikrotelefon. Čili Mach a Šebestová ve skutečnosti nevlastní utržené sluchátko, ale utržený mikrotelefon:-) Pro zájemce o staré telefony doporučuji i články Pulsní volba a Pulsní volba II z HW serveru. Níže ještě přikládám to zapojení s relé:
Spojnice 2 telefonů
Škola sdělovací techniky
Publikováno: 3/2020
www.NOSTALCOMP.cz 2010 - 2024