Co v E-shopu nezažijete

aneb "Chobot zdražil vodpory" :-)



Řada z nás už si neumí jiné nakupování, než v eshopech z pohodlí domova či kanceláře snad ani představit. A když už musíme "ven", tak maximálně do anonymního obchoďáku, kde sice mají jen šmejdy, ale zase hodně druhů pohromadě. Nákup v klasickém malém odchůdku s klasickým prodavačem se pomalu stává vzácností. Naštěstí se to až tak netýká nákupu elektronických součástek, protože tam zatím megamarkety nefungují. Ale i v tomto případě dostává stále více prostoru pohodlná e-commerce. A je to škoda, protože nákup v malém krámku má svá kouzla a leckdy můžete zažít i něco zajímavého. Prostě něco, co v "ešopu" nezažijete. Tak, jako se to nedávno stalo mě. Rozhodl jsem se svůj příběh zveřejnit, protože chystám opravdu radikální aktualizaci Nostalcompu a jde mi to jak psovi pastva. Mám toho prostě moc, ale uvědomuju si, že je nutné už zase něco vystavit. A protože bohapusté tlachání je jednodušší, než něco vytvářet a dokumentovat, budu zatím alespoň bohapustě tlachat. Magister Kelley promine...

Můj příběh se začal odvíjet již v polovině loňského roku, kdy jsem, tváří v tvář realitě, byl nucen si chlapsky přiznat: "Mám v elektrosoučástkách (a nejen v nich) děsnej bordel...". A tak jsem přistoupil k radikálnímu řešení - roztřídění (prozatím alespoň těch součástek) do šuplíčků populárních skříněk firmy Mars Svratka:-) Pochopitelně největší problém byly odpory. Z nějakého důvodu jsem si umanul, že je roztřídím a zkompletuju do kompletní řady E12 v rozsahu hodnot 1 Óm až 10 Megaómů. Sice jsem v temných zákoutích mysli tušil, že dělám zbytečnou věc, páč digitální prase jako já vystačí v podstatě jen se 3 hodnotami: 1K a 10K na pullupy a 330 Ohmů na LEDky. Tak k čemu zřizovat desítky skladovacích míst pro celou řadu E12? Protože to prostě chci a basta. Od plánovaného činu mě neodradila ani vzpomínka na pána, který již bohužel není mezi námi. Jednou mi věnoval jisté schéma zapojení. Na schématu zcela chyběly hodnoty použitých rezistorů. Když jsem na tuto skutečnost upozornil, dostalo se mi zajímavého vysvětlení: "Vod tý doby, co tam přestali ty hodnoty tisknout a jsou tam jen ty debilní proužky, to neřeším a dávám tak, jak mi to přijde pod ruku". Tož tak. A já trouba budu kompletovat É dvanáctku... Ale fakt to chci, tak to bude!


Řada E12:      1,0 - 1,2 - 1,5 - 1,8 - 2,2 - 2,7 - 3,3 - 3,9 - 4,7 - 5,6 - 6,8 - 8,2


A tak se také stalo. Ihned po roztřídění se ukázala nahá pravda. V některých šuplíčcích se krčily jeden dva vodpůrky a jiné zely prázdnotou zcela. Jen ty s 1K, 10K a 330R byly naopak narvané k prasknutí. Prázdno bylo zejména na variacích hodnot 18, 39, 56 a 82. A tak jsem si usmyslel, že SE zbytek prostě dokoupí. Jenže ono SE ukázalo, že to nebude taková sranda. Voni nám ty vodpůrky nějak podražily... Sice se dají i velmi levně koupit různé sady (třeba i na Aukru), ale tam tyhle "exotické" hodnoty také nejsou, nebo jsou tam naopak ještě exotičtější, které fakt nechci. Vzpomněl jsem si totiž na dalšího pána, který si v dobré víře zkompletoval É čtyřiadvacítku a byl z toho něšťastný (vodítko PROČ naleznete na konci tohoto příběhu). Tou dobou se naštěstí v nejmenovaném periodiku objevily nejmenované inzeráty nejmenované firmy, že u nich je stále možné koupit nejmenovanou věc za méně, než jednu korunu. Ta věc byla odpor a byl za 80 háků. 10 odporů, 8 kaček. Do toho jdu, povídám si, když jsem vyčerpal všechny možnosti jak k odporu levně přijíti. A tak jsem vyrazil do nejmenovaného města do nejmenovaného, leč notoricky známého obchodu, který se též specializuje na úžasné součástky starší proveniece...

Daný obchůdek je taková klasika a má to nejdůležitější, co se dnes už moc nevidí: pult a prodavače. Ujal se mě zkušený sympatický pan prodavač a já začal nakupovat. Na začátek jsem si pro zahřátí připravil pár kousků "výživnějšího" sortimentu, který se dobře prodává a cena na pokladně rychleji naskakuje. Když jsem byl já i prodavač na provozní teplotě, vznesl jsem na prodavače dotaz, jestli je u nich stále možné zakoupit věc za méně, než jednu korunu. Pan prodavač přisvědčil. Bohužel jsem nepřikládal váhu ďábelskému zablýsknutí v jeho očích. Šáhnul jsem tedy do náprsní kapsy a vytáhl zmuchlaný cár papíru se seznamem požadovaných hodnot odporů. Uvědomil jsem si, že právě nastala první komplikace. Zapomněl jsem totiž seznam doma přepsat. Tuhle hatmatilku jsem po sobě nepřečetl ani já. Ale nedalo se dělat nic jiného, než předstírat, že tak je to normální a nic se neděje. S tváří pokerového hráče jsem tedy předložil seznam prodavači a oznámil, že bych potřeboval tyto hodnoty po deseti až dvaceti tak, jak napsáno jest...

Na následující dění jsem připraven nebyl. Ego pana prodavače začalo neúměrně bytnět. Na seznam se ani nepodíval, zato se nafukoval a rostl. Až najednou, z nebeských výšin ke mě s výrazem Alexandra Velikého na čerstvě dobytém území, zaburácel: "U chobotů zdražili vodpory, co?" Nebyla to otázka. Bylo to konstatování. Triumfální konstatování. Přesto jsem poníženě, s výrazem plachého školáčka, poslušně přisvědčil: ANO. Bylo to bolestné. Zvláště, když se mi před očima promítaly hrozivé a stále drasticky rostoucí ceny součástek v nejmenovaném ešopu se slonem ve znaku (ale nejen tam). Byly doby, kdy jsem v případě, že mi odpor upadl na zem, jen zašoupal nohama a sáhnul po jiném. Ať si na té zemi schnije, zmetek jeden! A dnes? Jdu na kolena a šmátrám a šmátrám, dokud ho nenajdu. Vzpomínka na bolestivé klečení na studené, tvrdé podlaze mi málem vehnala slzy do očí. Ano, chobot opravdu zdražil. Dá se říci, že slon má ceny jako prase...





Ale to nebylo vše. Jako správný školák jsem od Alexandra Velikého z výšin dostal i poučení: "A víte, pane, proč tak zdražil? Néé ten vodpor... Ten člověk, co to chystá, TEN je drahej!". Rarach, který v předešlém odstavci bolestivě zabodl dýku do mého srdce s ní právě labužnicky zatočil. To když jsem si uvědomil vlastní zkušenost, že nejen TEN, co něco chystá, ale KAŽDEJ člověk je v týhle zemi drahej... V tom se však situace začala obracet. Prodavač si uvědomil, že on je TEN člověk, co to bude za levno chystat a já TEN, co platí a poroučí. Ego splasklo a já opět získal pevnou půdu pod nohama. Prodavač zabodl oči do papíru a zaúpěl: "Tolik? Ale to bude trvat hrozně dlouho! A budu muset dozadu! My to jinak máme volně sypaný." Na svou obranu musím říct, že jsem se ho ještě před předložením seznamu optal, jestli máme čas. A prý spousty. A jelikož byl v obchodě i další zákazník, obsluhovaný prodavačkou, vyzněl argument "budu muset dozadu" do ztracena. Obchod je jištěn. Následovala drobná korekce mého psaného projevu, a když jsme se vzájemně ujistili, že jednu a tutéž napsanou hodnotu jsme schopni na 90 a více procent přečíst stejně, odebral se prodavač dozadu a já bloumal po obchodě.

Když jsem měl všechny ty zajímavé věci prohlédnuté třikrát a třikrát odolal všem pokušením to všechno mít doma, pochopitelně mě zaujalo dění, které režíroval ten druhý zákazník - pán středního věku. Slečna (nebo mladá paní) prodavačka mu něco vyhledávala v šanonu s nějakým starším ročníkem červeného "amára". Jak jsem pochopil, pán pořádně nevěděl ani CO chce najít, natož KDE to hledat, protože tam byl (a hledali) už když jsem do odchodu vešel. Ale najednou zásah. Slečna (mladá paní) to našla a pán zavýskl. Byl to návod na nabíječku autoakumulátorů a pán to zdůvodnil tím, že mu přestalo startovat auto. Ať chcete, nebo ne, tohle vaši pozornost prostě upoutá... Zvláště, když se prodavačka odebrala návod zkopírovat a já přitom stál tváří v tvář ceduli s nápisem, že "Z nezakoupených časopisů nekopírujeme!". Pán si šanon nezakoupil. Po vyhotovení kopie začala kompletovat součástky. Pán evidentně neměl doma nic. Snažil jsem si zase hledět svého a opět bloumal po obchodě. Jen matně jsem zaregistroval dotaz prodavačky adresovaný na pána: "Můžu vám ty kondezátory dát dohromady? Vyznáte se v tom značení?". Odpovědí bylo naprosto suverénní: "Jasněéé". Po chvilce jsem však byl z bloumání vytržen už definitivně. Pán neveřícně zíral na sáček s keramickými kondenzátory před očima a udiveně se ptá: "A jak poznám kterej je kterej?". Mé další pokusy o bloumání už byly neúspěšné. Zejména, když v jednu dobu prodavačka polohlasně a rezignovaně povídá: "Já vám ty LEDky dám radši zvlášť." Jen jsem nezjistil, jestli má na mysli zvlášť podle barev, nebo zvlášť podle něčeho jiného. Jeden nikdy neví... Kolik může být na autonabíječce LEDek? Nicméně po chvilce byly součástky zkompletovány a pečlivě roztříděné v sáčcích spočívaly na pultě. Zbývalo zaplatit, poděkovat a odebrat se bastlit. A v mém případě se vrátit k bloumání...

Jenže ono neé. Pán totiž nečekaně začal bloumat taky a můj klid byl fuč. Sem tam přikoupil něco, co evidentně vůbec nepotřeboval a zkrátka se tak nějak vometal a ne a ne nákup dokončit. Prostě to protahoval. Něco viselo ve vzduchu. Byl jsem napnutej jak struna. Atmosféra se dala krájet. A pak to přišlo: "...jsem Vás tady dlouho neviděl..." Hlas jako samet, medový úsměv. Bylo to venku. Houby nestartuje auto. Pán na slečnu (paní) bere. Tak je to! V takových chvílích můžete předstírat co chcete. Můžete zabořit zrak, kam jen chcete, ale pravdou je, že oči jsou skleněné a uši našpicované. Jak říkává můj táta, máte uši jak přihlášky do Wermachtu. Ačkoliv nikdo z nás skutečnou přihlášku do Wermachtu (dokonce ani do Bundeswehru) nikdy neviděl, byl jsem si jist, že mám uši přesně jak přihlášky do Wermachtu (správně pochopitelně Wehrmachtu). Slečna (paní) zrůžověla a lehce zakoktaně povídá, že je tam každý den, ale že někdy bývá celou dobu v kanceláři a ne na obchodě. Zkrátka přeloženo: je tam pořád, ale nemusí být zrovna vidět, a tak kdo má zájem, musí hledat. Tečka. Na následující jsem však opět připraven nebyl. Pán ji totiž vůbec neposlouchal. Pán byl hluboce, opravdu hluboce zamyšlen... Bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí a možná i počítá a pak: "Mnóóó..., já vlastně poslední tři roky(!) dělal naproti GESu, tak jsem chodil nakupovat tam..."

Bohužel reakci prodavačky se mi nepodařilo zcela zaznamenat. Jen jsem zahlédl vykulené oči a zalapání po dechu. Po té, co jsem přes marnou snahu tomu zabránit, vyprsknul jakýsi neartikulovaný skřek, jsem se raději odebral do sousední místnosti a začal se intenzivně zajímat o konstrukční díly... Vlastně jsem ještě zaslechl, jak prodavačka povídá něco ve smyslu, že tam (v GESu) je to taky dobrý. Musel jsem kvitovat, že i v takto vypjaté chvíli se drží jednoho ze základních pravidel obchodu: Konkurenci nehanit, o konkurenci jen dobře!

Po zklidnění a návratu jsem s úlevou zjistil, že se vrátil můj prodavač s odpory a já tak mohl nákup dokončit. Mezitím se změnili i herci vedle. Přišel nový zákazník a ujal se ho nový prodavač. V jisté naději na další zážitky jsem je chvíli poslouchal, ale jakmile jsem se ujistil, že nový zákazník nepřišel navazovat mezilidské vztahy, a že jen potřebuje koupit něco konkrétního, co a rozumí tomu, můj zájem opadl. Opona se zavřela. A já mám konečně zkompletovanou řadu E12. Ale je mi jasný jedno. Až budu dokupovat, určitě půjdu do kamenného obchodu. Dají se tam zažít věci, které v e-shopu nezažijete:-)

Poznámka na závěr: mé obavy se nakonec plně potvrdily. Jestliže dříve jsem na pullup k LS nebo CMOS logice automaticky dával 10K, protože jsem jiné neměl a v té neroztříděné hromadě jsem ho nahmátnul hned, tak dnes bezradně stojím nad otevřenými šuplíčky a rozmýšlím se, jestli tam dám 6K8, 8K2 nebo dokonce 12K či 15K podle toho, kterých mám nejvíc, které jsem schrastil nejlevněji, nebo jestli je ta logika LS, ALS či HCT... Totéž s odporem k LEDce. Má svítit akorát, akorát málo nebo akorát moc? Dám tam 270R, 330R, 470R nebo 560R? Jenže 560R mám málo, co tedy tam vrazit 680R...? A ve finále mi výběr součástky trvá stejně dlouho, ne-li déle, než z té původní hromady... (Teď si sem dosaďte toho pána s řadou E24 z úvodu článku.) Taky udržování stavu zásob je náročnější (hlavně finančně), protože jakmile se početní stav odporů v některém šuplíčku sníží pod jistou mez (která se navíc s rostoucím množstvím stále zvyšuje), začínám nervóznět a přemýšlím, kolik jich budu muset zase dokoupit. A co na tom, že to je hodnota, kterou jsem nikdy předtím nepotřeboval... Ale mám kompletní řadu E12!

Á propos, nevíte někdo k čemu se může hodit třeba odpor 1R8? Já fakt netuším, co s tím budu dělat...



RET



Odladěno na MS IE 8.0 a Firefoxu při rozlišení min. 1024 x 768 pixelů
www.NOSTALCOMP.cz    2010  -  2017